PROGRAM / OPENCALLS / STUDIOS / COWORKING / PHOTOSTUDIO / KINO / GALLERY / AIR / PROJECT / PRESS & PARTNERS / OPENING HOURS / CONTACT
Michal Kindernay ~
autorská projekce
Hmyzí filmy z archívu
08. 11. 2018 19:00
Vstupné: dobrovolné
Entry: donation
Nudes - Mantis Religiosa 2007, 3min
Blow-up 2007, 1min
MantiStream 2007, 14min
La Maitresse Virulente 2007, 5min
Mantutopia excerpt 2007, 5min
Kudlanky Nábožné tančí zlověstný tanec milostné smrti. Aktéři splývají s obětí, s vraždícím monstrem, s lovcem fotografií, s filmovým hrdinou. Ve všech fázích vyjadřují to, co se skrývá v touhách a úzkostech lidí. Filmy inspirované mytologií Kudlanek Nábožných a světem člověka překračují rozměry běžného života, aby vykročily na posvátné území.
Michal Kindernay is an intermedia artist, curator and performer. His audio-visual installations interconnect art, film, technology and science. He reflects ecological issues through various technological approaches in relation to nature environment. His works include video performances, interactive installations or experimental documentary projects or sound compositions. He is one of the founders or yo-yo non profit culture organization and initiator or RurArtMap project. He was one of the curators of S kolska 28 gallery in Prague. He teaches in Prague College – MA Fine Art and in Centre of Audiovisual Studies in Film and TV School of Academy of Performing Arts (creative modules). As an organizer or artist he was involved in many international projects. He works and lives in Prague.
Michal Kindernay je intermediální umělec, performer a kurátor. Jeho audiovizuální instalace propojují oblasti a nástroje umění, technologie a vědy. Často se dotýká témat ekologie a skrze aplikování technologických přístupů ve vztahu k přírodě reflektuje problematiku environmentálních otázek. Jeho práce zahrnují videoperformance a interaktivní instalace, intermediální a dokumentární projekty a hudební zvukové kompozice. Je spoluzakladatelem umělecké organizace yo-yo, iniciátorem projektu RurArtmap, byl členem kolektivu galerie Školská 28 v Praze. Jako pedagog působí v rámci nového magisterského programu na Prague College a externě v Centru audiovizuálních studií FAMU v Praze.
Ve video-artu Michala Kindernaye, se svět kudlanek dostává do kontrastu se světem lidským, zastoupeným citacemi japonského filmu Korida lásky (režie Nagisa Ošami, 1976). Autor navazuje na předchozí opus motivovaný Antonioniho Zvětšeninou, kde roli modelek zastupovaly rovněž kudlanky. Ve videu La maîtresse virulente se setkávají dvě říše, animální a lidská. Původní film funguje zastřeně, jako pozadí. Prvnímu plánu dominují autenticky snímaná zmítající se těla hmyzu, milostný akt kudlanek. Kudlanky jsou tajuplné a strašlivé, svými biologickými specifiky připomínají člověka. Elegantně se pohybují, jakoby tančily zlověstný tanec milostné smrti. Rozmnožovací chování kudlanky symbolizuje sblížení Erotu a Thanatu. Samička má tendenci pozřít samečka po aktu či v jeho průběhu. Lidská filmová hrdinka se rovněž nespokojí se smrtí svého milence, vyšším stupněm odpovídajícím její vášni je kastrace. Milostný souboj vrcholí dobrovolným překročením nejzazší meze. Svádění končí smrtí. Krása a sexualita přitakávají životu až k smrti, překračují rozměry běžného života, aby vykročily na posvátné území.Splynutí aktéra s obětí, respektive vraždícím monstrem, v obou fázích vyjadřuje to, co se skrývá v touhách a úzkostech lidí. Krása smrtelného tance je hrůzná a tím přitažlivější. Samička svírá na jedné straně potrhané tělo bez hlavy, a na druhé hltavě přidržuje ukusovanou hlavu, zatímco sameček odevzdaně plní svou roli. Mytologie kudlanek je plná odkazů, svědčících o strachu z ženského pohlaví. Kudlanka je modelem svůdkyně, její jméno mantis znamená věštkyně. Kudlanky procházejí v dospívání nedokonalou přeměnou (tak jako člověk), neumírají jako larvy (nymfy) v kukle a nerodí se znovu jako motýli. Možná proto je jejich život dotčen smrtí v rituálním okamžiku plození.
Ve video-artu Michala Kindernaye, se svět kudlanek dostává do kontrastu se světem lidským, zastoupeným citacemi japonského filmu Korida lásky (režie Nagisa Ošami, 1976). Autor navazuje na předchozí opus motivovaný Antonioniho Zvětšeninou, kde roli modelek zastupovaly rovněž kudlanky. Ve videu La maîtresse virulente se setkávají dvě říše, animální a lidská. Původní film funguje zastřeně, jako pozadí. Prvnímu plánu dominují autenticky snímaná zmítající se těla hmyzu, milostný akt kudlanek. Kudlanky jsou tajuplné a strašlivé, svými biologickými specifiky připomínají člověka. Elegantně se pohybují, jakoby tančily zlověstný tanec milostné smrti. Rozmnožovací chování kudlanky symbolizuje sblížení Erotu a Thanatu. Samička má tendenci pozřít samečka po aktu či v jeho průběhu. Lidská filmová hrdinka se rovněž nespokojí se smrtí svého milence, vyšším stupněm odpovídajícím její vášni je kastrace. Milostný souboj vrcholí dobrovolným překročením nejzazší meze. Svádění končí smrtí. Krása a sexualita přitakávají životu až k smrti, překračují rozměry běžného života, aby vykročily na posvátné území.Splynutí aktéra s obětí, respektive vraždícím monstrem, v obou fázích vyjadřuje to, co se skrývá v touhách a úzkostech lidí. Krása smrtelného tance je hrůzná a tím přitažlivější. Samička svírá na jedné straně potrhané tělo bez hlavy, a na druhé hltavě přidržuje ukusovanou hlavu, zatímco sameček odevzdaně plní svou roli. Mytologie kudlanek je plná odkazů, svědčících o strachu z ženského pohlaví. Kudlanka je modelem svůdkyně, její jméno mantis znamená věštkyně. Kudlanky procházejí v dospívání nedokonalou přeměnou (tak jako člověk), neumírají jako larvy (nymfy) v kukle a nerodí se znovu jako motýli. Možná proto je jejich život dotčen smrtí v rituálním okamžiku plození.
