Pokojová reportáž, uslyšet co nevidět
Televize Páteř
kurátorka projektu: Bára Bažantová
text: Bára Bažantová
11. 09. - 23. 09. 2022
otevření výstavy / opening
10. 09. 2022 18:00/ 6PM
jednadvatři gallery,
Petrohradská 13,
Praha 10
Otevírací doba / Opening hours
Po-Pá 17-22/ Mon-Fri 5-10PM
Televize Páteř
kurátorka projektu: Bára Bažantová
text: Bára Bažantová
11. 09. - 23. 09. 2022
otevření výstavy / opening
10. 09. 2022 18:00/ 6PM
jednadvatři gallery,
Petrohradská 13,
Praha 10
Otevírací doba / Opening hours
Po-Pá 17-22/ Mon-Fri 5-10PM
Pod virální realitou je dlažba namísto pláže.
Už se o tom nepíše, není co. Vlastně by se dalo říct, že se nic neděje, už se to stalo. Plavíme se oceánem, co kdysi byl potopou. Teď je to jenom velká voda. Protýká nám mezi prsty a dopadá na beton, na studený kachličky nádražních hal. V koutku oka se vytváří slepá skvrna.
Televize páteř začíná tam, kde končí televize a končí tam, kde začíná křížová kost. Práce kolektivu je založená na porozumění a jejich porozumění, nebo snaha o něj, přivádí v tomto případě členky kolektivu do uprchlických center a nádražních hal, kde se setkávají nejen s lidmi na útěku před válkou na Ukrajině, ale i s těmi, kdo se zapojují do pomoci a koordinace pohybu uprchlíků. Jakoby mimoděk vedle intimních příběhů zachycují i hlasy odporu a nepřátelství, stejně jako neutichající šum ulice, skrze který k posluchačům jejich audiovizuální mozaiky prosakuje únava a neklid člověka, který se ocitá na daleké cestě za novým domovem, jehož obrysy jsou zatím v nedohlednu. Jako důležitou součást své práce pro Jedna Dva Tři Gallery vnímají autorky přímý kontakt s daným tématem, díky čemuž se noří mimo zorné pole mediálního obrazu, do hlubokých a tmavých koutů našeho kolektivního svědomí. Podobu těchto fyzických i nefyzických míst, stejně jako bezútěšný pocit, jež v člověku vyvolávají, reprodukují ve strohé instalaci, která dokresluje atmosféru neučesaných nahrávek jednotlivých rozhovorů, hledajících chybějící pocit bezpečí a opěrných bodů.
Televize Páteř funguje nehierarchicky a zaměřuje se na sociální tématiku. Kolektivní identita jeho jednotlivým členkám pomáhá vnímat sebe samotné s větším nadhledem a společnou uměleckou tvorbu prožívat primárně jako radost, odproštěnou od svazující představy světa, ve kterém se ze všeho co máme rádi stává (ať už jakýkoli) druh kapitálu.
Práce volně navazuje na Dokumentární reportáž “Komu patří veřejný prostor?” kolektivu Tuke TV.
V rámci otevření výstavy ji můžete shlédnout v Kině Petrohradská, kde otevírá širší pásmo videí od jmenované Tuke TV.
Už se o tom nepíše, není co. Vlastně by se dalo říct, že se nic neděje, už se to stalo. Plavíme se oceánem, co kdysi byl potopou. Teď je to jenom velká voda. Protýká nám mezi prsty a dopadá na beton, na studený kachličky nádražních hal. V koutku oka se vytváří slepá skvrna.
Televize páteř začíná tam, kde končí televize a končí tam, kde začíná křížová kost. Práce kolektivu je založená na porozumění a jejich porozumění, nebo snaha o něj, přivádí v tomto případě členky kolektivu do uprchlických center a nádražních hal, kde se setkávají nejen s lidmi na útěku před válkou na Ukrajině, ale i s těmi, kdo se zapojují do pomoci a koordinace pohybu uprchlíků. Jakoby mimoděk vedle intimních příběhů zachycují i hlasy odporu a nepřátelství, stejně jako neutichající šum ulice, skrze který k posluchačům jejich audiovizuální mozaiky prosakuje únava a neklid člověka, který se ocitá na daleké cestě za novým domovem, jehož obrysy jsou zatím v nedohlednu. Jako důležitou součást své práce pro Jedna Dva Tři Gallery vnímají autorky přímý kontakt s daným tématem, díky čemuž se noří mimo zorné pole mediálního obrazu, do hlubokých a tmavých koutů našeho kolektivního svědomí. Podobu těchto fyzických i nefyzických míst, stejně jako bezútěšný pocit, jež v člověku vyvolávají, reprodukují ve strohé instalaci, která dokresluje atmosféru neučesaných nahrávek jednotlivých rozhovorů, hledajících chybějící pocit bezpečí a opěrných bodů.
Televize Páteř funguje nehierarchicky a zaměřuje se na sociální tématiku. Kolektivní identita jeho jednotlivým členkám pomáhá vnímat sebe samotné s větším nadhledem a společnou uměleckou tvorbu prožívat primárně jako radost, odproštěnou od svazující představy světa, ve kterém se ze všeho co máme rádi stává (ať už jakýkoli) druh kapitálu.
Práce volně navazuje na Dokumentární reportáž “Komu patří veřejný prostor?” kolektivu Tuke TV.
V rámci otevření výstavy ji můžete shlédnout v Kině Petrohradská, kde otevírá širší pásmo videí od jmenované Tuke TV.
Provoz kulturních aktivit Petrohradská kolektiv je v roce 2022 finančně podpořen Ministerstvem kultury ČR, Magistrátem hlavního města Prahy, a Městskou částí Prahy 10.
The production of the cultural activities of the Petrohradská kolektiv is financially supported in 2022 by the Ministry of Culture of the Czech Republic, Municipality of the City of Prague, and the Municipal District of Prague 10.
