PROGRAM / OPENCALLS / STUDIOS / COWORKING / PHOTOSTUDIO / KINO / GALLERY / AIR / PROJECT / PRESS & PARTNERS / OPENING HOURS / CONTACT
Martin Czeller
Jiří Žežula ~
Rekonstrukce předpokladu
kurátorka: Edita Štrajtová
19. 02. - 11. 03. 2020
Vstupné: dobrovolné
Entry: donation
19. 02. 2020
︎6pm Opening
Vstupujeme do představy, co se v půdě najde, až se země vrátí do své „minerality“. Po několika stoletích mohla většina informací o současné civilizaci zmizet. Dostáváme se tak do určitého archivního prostoru bezčasí, spekulativní fikce o vymizení našeho druhu. Jiný druh, živý nebo technický, objevuje v několika set letech neživou planetu. Tento druh vykopává půdu, aby našel stopy toho, čím jsme byli. Naše poslední stopy jsou velmi četné kvůli industrializaci výroby, a tak i náš odpad se stal archeologickým nalezištěm. Grafické výrazy, které vytvořil paleolit, někdy měly podobu obrysů prstů nebo nástrojů zanechaných v mokré hlíně. Tyto alegorie stvoření živého světa zde oba autoři velmi volně interpretují, aby nastínili podobnosti, které lze mezi včerejškem a dneškem neustále ustanovovat.
Práce Martina Czellera se zde reprezentuje formou automatizovaných, odosobněných avšak přirozeně vznikajících obrazů. Skrze animaci jež se skládá z vrstev kresby, potenciálně odcizených avšak velmi blízkých svému předobrazu, zaznamenává jejich vlastní rozpad a transformaci. Estetika ruin s velmi současnými souhláskami se pak přirozeně přelévá do velkoformátové abstraktní krajiny se zhmotněnou linkou, která v určitém okamžiku mizí. Při dalším pohledu pak můžeme nabýt dojmu, že zdroj inspirace je ukryt v rituálu vytváření prehistorických jeskynních nástěných kreseb.
Lidská bytost je velmi propojená a závislá na přírodě, ale také na pokroku v technologii a znalostech subjektu. Abychom zvážili budoucnost lidstva, bylo by snad užitečné pochopit vznik technologie jako nevyhnutelnou fázi přirozené evoluce se všemi možnými nepříznivými vývoji, které s sebou nese.
Jiří Žežula nám tak v souladu s touto temnou realitou představuje fosílie předmětů, jejichž zastaralost je plánovaná. Odlitky plastových jednorázových nádob jako odkazy či artefakty z minulosti. Atmosféra nastiňuje možný proces změny. Tuto změnu můžeme také vnímat jako změnu energie a nevyhnutelný pád říše fosilních gigantů, vzhledem k urychlení akce v oblasti politiky a opatření v oblasti klimatu.
Práce Martina Czellera se zde reprezentuje formou automatizovaných, odosobněných avšak přirozeně vznikajících obrazů. Skrze animaci jež se skládá z vrstev kresby, potenciálně odcizených avšak velmi blízkých svému předobrazu, zaznamenává jejich vlastní rozpad a transformaci. Estetika ruin s velmi současnými souhláskami se pak přirozeně přelévá do velkoformátové abstraktní krajiny se zhmotněnou linkou, která v určitém okamžiku mizí. Při dalším pohledu pak můžeme nabýt dojmu, že zdroj inspirace je ukryt v rituálu vytváření prehistorických jeskynních nástěných kreseb.
Lidská bytost je velmi propojená a závislá na přírodě, ale také na pokroku v technologii a znalostech subjektu. Abychom zvážili budoucnost lidstva, bylo by snad užitečné pochopit vznik technologie jako nevyhnutelnou fázi přirozené evoluce se všemi možnými nepříznivými vývoji, které s sebou nese.
Jiří Žežula nám tak v souladu s touto temnou realitou představuje fosílie předmětů, jejichž zastaralost je plánovaná. Odlitky plastových jednorázových nádob jako odkazy či artefakty z minulosti. Atmosféra nastiňuje možný proces změny. Tuto změnu můžeme také vnímat jako změnu energie a nevyhnutelný pád říše fosilních gigantů, vzhledem k urychlení akce v oblasti politiky a opatření v oblasti klimatu.
photo Marie Leličová
Výstavní program Petrohradská kolektiv z.s. na rok 2020 byl podpořen Státním fondem kultury ČR, Magistrátem hlavního města Prahy a Městskou části Praha 10.
Exhibition program Petrohradská kolektiv z.s. is supported in 2020 by the State Fund of Culture of the Czech Republic, the City of Prague, and the City District of Prague 10.
