Štěpán Krahulec ~       
Čas [ne]Růst

kurátorka: Edita Štrajtová


22. 01. -  12. 02. 2020


Vstupné: dobrovolné
Entry: donation

22. 01. 2020
︎6pm  Opening
︎7pm  Performance

Práce Štěpána Krahulce je tématicky řazena do rituálu, ceremoniálu života a vitalizmu. Student ateliéru Architektury III na Vysoké škole uměleckoprůmyslové vytváří díla zaměřená na prototypy, nové struktury a projevy v architektuře, designu a robotických procesech. Architektura se stává součástí volného umění, tam kde je biologie, technologie, robotika a antropologie v symbioze. Novou logiku využívá jak filozofie, tak proces výroby. Předpoklad narušení logiky jako zprostředkovatele přístupů a forem, kde linie subjektivity aktivuje princip reality a strategie úniku. Strukturální estetika, objektovosti modelů, architektury ji dovoluje přesáhnout své hranice až do volného umění. Sochařským přístupem a zpracováním se stává soustava digitálně vyráběných kompozitů, využívající jako konstrukční prvek přírodní nebo syntetické materiály, které jsou vhodné k recyklaci.






Svět se proměnil v chrám ohrožených druhů. Báli jsme se přelidnění...dnes slovo „dav“ existuje jen jako heslo pro vyhledávání vdigitálnícharchivech.

Samota se stala naším nejbližším přítelem.Kolik znich se dokázalo adaptovat jako my? Jak rozeznatorganismy, jež byly pohlceny mutací,metamorfovány zlidských bytostí, od organizmů nově vzniklých (většinou nevydařenými)experimenty sprogramováním přírody?

[Parahuman]

Poustevní život vkrajině keřů přináší spíše setkání snenasytnými predátory, toužícími vysát znásposlední naději o existenci lidskosti. Ve své podstatě se přesně podobají lidem, stojících u zrodu velkékatastrofy, jež nás dovedla až sem...náboženství technologie slibovalo blaho všem, žádná práce,přesto bohatství pro každého...pracovali užjen ti, kteří pod výhružkou smrti museli (otroci, odpůrcinové víry...), kdo jiný by pro nás doloval drahé kovy.

„Kolektivní amnézie vysvětluje neschopnost lidí spatřit neoddiskutovatelný důkaz globálníchkatastrof.“

Proměna se stala příliš pozdě...avšak globálně pomohla životu na Zemi rozvíjet se dál. Lidský druh jak jsme ho znali, musel zaniknout. Stejně jsme tu vždy byli/budeme jen jako (nejen včase) nepatrná anomálie vnepředstavitelnévelikosti jedné (z mnoha?) stále trvající expolze.

Objevil jsem starouplantáž hybridních rostlinných organismů. Podobné byly dříve používány kpěstování buněčných struktur určených ke konzumaci nebo pěstování umělých kusů těl, ať už jakoupgrade nebo náhradní orgány. Vzhledem připomíná alveolární systémy, vejcovité plody, propojenémezi sebou sítí dopravující knim živiny.

Přeprogramoval jsem jej pro pěstování xenosrsti. Vláknitá hmota vyrůstající zpravidel upravenéhougenomu. Ten vsobě nese informace exportované zDNAUrsus maritimusaOvis nivicola.Vypěstovaný materiálsložený ze světlých dutých vláken má potřebné tepelně izolační vlastnosti,zároveň je vodě odpudivý a jeho hustě propletená vláknitá struktura vytváří ochranu proti větru.

Komponentům trvá pár týdnů, než se úplně vyvinou vplodech hybridního Rostlinného organismu.Pokud se dobře staráte, vydrží vám chýše i několik let. Musíte mít však na paměti, že žijetevprimitivní bytosti, která je sice němá, ale umí cítit stejně tak bolest, jako i radost z láskyplné starosti.

Upravený genom ve formě semen modifikované rostliny pečlivě střežím a nosím stle při sobě. 
Častá změna teritoria si vyžaduje být kdykoli připraven na zasazení nového obydlí.

photo Marie Leličová


Výstavní program Petrohradská kolektiv z.s. na rok 2020 byl podpořen Státním fondem kultury ČR, Magistrátem hlavního města Prahy a Městskou části Praha 10.

Exhibition program Petrohradská kolektiv z.s. is supported in 2020 by the State Fund of Culture of the Czech Republic, the City of Prague, and the City District of Prague 10.